Čekáte předpověď? Něco, co vám vezme dech, něco o kolektivních energiích? Sorry, ale tuhle iluzi už jsem, přátelé milí, prohlédla.
Kdysi jsem si také myslela, jak úžasně a originálně vnímám to, co bude nadcházet, chodily mi různé vhledy, pocity spojené s planetou a jejími změnami a hle, vy jste je tak oceňovali! Psali jste mi do komentářů, jak je úžasné, že to vím, jak jsem skvělá, jak jsem se zase trefila a jak mi děkujete. A víte co plesalo? Akorát mé zpovykané ego, toužící po pozornosti a ocenění.
Děkuji, že jste mi pomohli tento program naplnit. S láskou jsem jej odevzdala a přenechávám dalším miláčkům toužících po výjimečnosti. Protože ono ta obyčejnost a prostota ego nebaví. Tak ať se baví!
Mysl chce vědět. Chce mít stav pod kontrolou. Když nemá pod kontrolou danou situaci, tak aspoň to, jak se cítí! „Aspoň něco mi nechte!!“ žadoní ego, které přichází o největší iluzi, ve které se rochní a to, že „Bůh nám nechal svobodnou vůli.“ Hovno, hovno, pravím vám. To by byl Bůh úplný debil, kdyby spícímu, zdánlivě oddělenému egu, nechával svobodnou vůli.
Možná by pomohlo, kdybychom si toho pánbíčka přestali personifikovat. Co tím myslím…prosím vás…on nemá např. žádnou touhu. Nedávnou jsem zaslechla, že božství má jedinou touhu a to „pomáhat“…“být dobrý“…“soucitný“…“laskavý“…ehm ehm a kdo je potom ten nelaskavý, nedobrý a nesoucitný? Jo pardon, to už jsme zase u kamaráda ďábla nebo pána temnoty nebo praotce kalijugy nebo koho vlastně….myslela jsem, že na peklo jsme přestali věřit…nebo ne? Ne…pořád věříme, že je tady někdo zlý, který nás zkouší a škodí nám a my se musíme vymezovat.
Pánbůh není žádný pán, ani osoba, ani osobnost ani tvar. Nemá city, touhy, nevnímá, nepřeje a nechce. Je to neživé živo. Nesměje se, nepláče a neplánuje naše životy dopředu. Nevybírá si, kým bude, až se znova narodí, protože, jak už jsem řekla, nemá touhy ani přání. Jdu si nachystat hranici….
Ustrašené ego vždycky bude potřebovat nějakou jistotu. Jasně. Neví, že ono samo je Bůh a tak se vlastně bojí vlastního stínu. „Je tak tichý, dal bych si na něj pozor!!!“ Říká vyděšené ego. A pak za další vteřinu vzývá toho samého Boha „Dej mi sílu, ať zvládnu všechny zkoušky, kterými musím projít…“ Děsí samo sebe a vzývá samo sebe. Taková trošku duchovní onanie, ne?
Tak se zamysleme, kdo chce teda vědět, co nás čeká v roce 2025?
Mě je to třeba úplně jedno. Od doby, co vím, že celý příběh je daný a celý napsaný do posledního detailu neřeším, co se mnou bude. Protože ono už to se mnou všecko JE. Jen mysl, vnímající lineárně nemůže vnímat vše najednou (díkybohu) a tak si myslí, že tu ještě něco není a něco teprve přijde. A ono nepřijde. Ale jí se zdá, že ano. Tak se bojte, bohabojci, a těšte se a třeste se, co je pro vás nachystáno. Možná zkrachujete, možná vám někdo umře, možná vás opustí partner/ka a nebo dostanete nevyléčitelnou nemoc. A víte co? Zase to přežijete, protože tak je psáno. A kdo to nepřežije, zavře oči a otevře je v další projekci.
Jo, dyť říkám, že jdu tu hranici nachystat…porád…
