Včera jsme s kamarádkou Zuzankou seděly v čajovně. Zuzanka je těhotná, čeká své první děťátko a velmi se na něj těší. Po té co jsme se pobavily o velikosti a váze miminka, sáhly na bříško, jsme se začaly bavit o tom, CO JE VLASTNĚ NA TOM TĚHOTENSTVÍ A STAVU „MÍT DÍTĚ” KRÁSNÉ?
Tento článek půjde hodně na dřeň a naštve zřejmě hodně lidí. Berte ho však jako subjektivní vyjádření mého vlastního vnímání a poznání a zkuste se nad ním zamyslet.
Příznaky
Když žena otěhotní, objeví se v jejím životě mnoho docela nepříjemných příznaků. Začne téměř okamžitě trpět dušností. Začne jí téct krév z nosu. Může trpět zácpou. Nemluvím o tom, že se jí chce z každého pachu zvracet. Hormony jsou tak splašené, že ji všechno rozpláče nebo rozčílí. Partner jí může začít smrdět. Její močový měchýř se v průběhu těhotenství smrskne na velikost třešně a je velice nepříjemné, když do něho dítě začeně šťouchat ručičkou ve zcela pravidelném rytmu. Tvrdnutí břicha a stahování dělohy je docela dost bolestivé. Až se mi někdy zastavil dech. Všechny vnitřní orgány, jako střeva, slezina a žlučník se posouvají do hrudního koše. Ale tam už jsou plíce a srdce! Těžko obyvatelná garsonka pro orgány. Strije. Praskající pokožka. Někdy dost bolestivé téma, které už nikdy nevymažete z paměti ani z těla. Neustálá plynnatost a říhání. Hořkost v ústech, nahovnostní stavy a po porodu? Uf…do roka se možná dostane do normálního stavu. Když má štěstí.
Tak co je na tom pěkného?
Opravdu svědomitě a zaujatě jsme hledaly, co je na tomto stavu pěkného. Ano, žena se stane krásnější. Její oči se prohloubí. Ve chvíli, kdy dokáže být sama se sebou si může užívat zvláštní meditativní stavy. Promluvy s dítětem jsou „so cute”, pokud se vám podaří. A první kopnutí, nádhera. Ne však od tříkilového macka. A co navíc? Jste neustálým středem pozornosti, každý na vás sahá, obdivuje, těší se s vámi. A zde je zakopán pes…
Není to spíše takhle?
Těhotenství nám totiž dává ten skvělý pocit, že jsme vyjímečné, milované, že o nás mají druzí zájem a že jim na nás záleží. Cítíme se přijaté. Naše tělo automaticky nastartuje režim „žena” a tak se staneme přirozeně zranitelnými, což si mnohé z nás během celého života nedovolí. Některé ženy mohou těhotenství používat jako pojistku, že nepřijdou o partnera a udržet se tak v jistotě a teplíčku. Mimochodem, dost ubohá a nefunkční varianta.
Partner nám mnohdy v tomto období dává mnohem více pozornosti, hýčká si nás, nereaguje na naše stavy, nevadí mu, že žereme a tloustneme, dokonce nám o půl noci zajede do Mekáče pro hamburger! Můžeme být fakt samy sebou a všechno je nám dovoleno.
Jaký je pravý důvod?
Tohle mě velmi kriticky přivedlo k myšlence, že když se žena opravdu, ale opravdu hluboce podívá na důvod, proč chce dítě, možná zjistí, stejně jako já, že v tom byla touha po pozornosti, touha po jistotě a blízkosti partnera, touha odevzdat se mu, protože sama jsem to neuměla. Najednou měl o mě každý zájem a připadala jsem si tak vyjímečná!
Je to opět o sebelásce
Když jsem se naučila mít se ráda, vycházet se sebou, s partnerem, užívat si života, přijímat hojnost všeho druhu, když jsem se uměla sama zabavit na tolik, abych k tomu nepotřebovala druhého, domazlila a nechala vyrůst své vnitřní nenaplněné dítě, touha po dítěti mě úplně opustila.
Proč tolik párů nemůže otěhotnět?
Naše planeta se vibračně hodně zvedla. Už zde nechtějí ve velkém přicházet duše, které budou karmicky zatížené. Chtějí přicházet duše do vědomých rodin, vědomých párů, které se skutečně vědomě rozhodnou stát se průvodci nové bytosti. Nové duše už nechtějí přebírat na sebe vaši karmu. Čekají na to, až si sami své potíže zpracujete a nabídnete své buňky očištěné.
Pokud už děti máte a toužíte po dalším, zaměřte se na to, proč jej vlastně chcete. Mám tam rozumové důvody? Chci sourozence pro prvního? Je mi už dost let? Děti by měly být aspoň dvě? Nebo některý z výše uvedených důvodů, o kterých se nemluví, jako udržet partnera, naplnit své vnitřní dítě, připadat si potřebná a milovaná, obhájit svůj smysl na světě skrze druhou bytost?
Přeji všem příchozím bytostem, aby přicházely, tam kde mají a aby ti, kterým se děti nedaří zahloubali ve svém nitru až na dřeň a našli odpověď.
2 komentáře. Nechte nové
Kdybych mámou nebyla…
Jo, takhle to často bývá, sám jsem to už dávno vypozoroval, že mnohé mé kamarádky si dítětem v podstatě suplují naplnění a smysl života, který před tím horko těžko hledaly a stále nenacházely. Na druhou stranu si říkám, že ono to v podstatě v případě ženy je asi tak i správně. Prostě ženská role je také rodit děti a příroda je k tomu nějak musí dokopat 😉