V určitém bodě svého pseudovývoje si začneme myslet, že jsme tvůrci. Tento prostor pseudovývoje nazývám „Astrálně hmotný prostor“. Domníváme se, že máme přístup k něčemu vyššímu. Slýcháme o tom, čteme o tom, naši mentoři a šamani nám to radí…“Naslouchej své intuici!!…každý ji má! Musíš ji slyšet!!!“
A pak to přijde. Hlas. Pocit. Husí kůže. Elektrické mravenčení.
Tohle je ono, řekneme si, tohle je má intuice!
Konečně zase něco, čím držet realitu pod krkem.
Jenže tímto okamžikem jsme přesně zpátky tam, odkud jsme vyšli. Hovno odevzdání a přijmutí.
Zase v kontrole. Zase ve vnímání času. Zase v tušení, co přijde. Snaha zachránit se dřív, než NĚCO nastane.
Už tohle samotné vnímání intuice v čase, je jasný důkaz, že je to jen další manipulativní nástroj mysli.
Tělo nezná zítřek. Netuší, co máš nebo nemáš udělat. Tělo je jen teď. V rytmu, v napětí, v uvolnění. Vše, co do něj zdánlivě přichází zvenčí je jen obraz programů, které chce ego přežvýkat tak, aby se zase na okamžik cítilo výjimečně.
Když ti projede husí kůže, není to PRAVDA, je to reakce.
Husí kůže ani elektrický výboj není „aha moment“, jsou to jen aktuální fyzické projevy, reakce, které mysl použije jako argument „Vidíš? Tohle je správně, tak se rozhodni, to je ta cesta!“ Jenže tohle není svoboda. Tohle je čekání na znamení, spásu a něco, co mě zachrání od čehokoli negativního. A kdo se chce zachránit od negativních projevů? Ten, kdo ROZLIŠUJE na negativní a pozitivní. A tím je zase pouze mysl. A intuice je ten nejjemnější mechanismus, kterým se tvá mysl tváří, že je duchovní a zase o kousek blíž Bohu.
A teď? Ticho.
Vědomí nepotřebuje rady. Nepotřebuje tušit. Nepotřebuje připravovat scénu. Děj skrze mysl jen plyne. Netřeba se ho zachytávat. Tím se mysl osvobodí sama od sebe. Ne proto, že ví, ale že nepotřebuje vědět.
Intuice je další pouto, které si ego nabarvilo na růžovo.
Dokud věříš intuici, stále věříš, že jsi hybatelem příběhu a tím pádem stále nevěříš příběhu jako takovému. Žádné odevzdání, žádná důvěra. Nic. Jen kontrola.
Intuice zmizí, když už není potřeba se zachraňovat.
Pamatuji si, když jsem vstoupila do supravodivosti a pustila kontrolu.
Intuice najednou utichla. Žádné projevy a znamení. Žádná potvrzení, že jdu dobře, nebo že tohle nemám dělat.
Proč? Protože se mysl přestala bát budoucnosti a zanechala ve mně prázdný prostor. Nechala tělo tělem, protože uvěřila, že je o něj postaráno.
Nechala život na pokoji, protože uvěřila, že REALITA JE VŽDY LASKAVÁ
2 komentáře. Nechte nové
Hmmm spise dalsi forma extremniho pohledu napsana stylem doby, kdy se mnozi domnivaji, ze aby nazor zaujal musi byt vyhraneny a jasne davat najevo co je ta jedina pravda. Mnohem vice osobne verim tomu, ze si sami svou energetickou realitu vytvarime tim cemu se rozhodneme verit. Jinymi slovy jak vnimam sebe a svet je odrazem mych osobnich presveceni muzeme rici i viry i kdyz vubec nenusi byt nabozensky zamerena. To zda tomu rikame vedomi, intuice, mysl, ego, chanelovani, prislo mi to, jiz jsem porozumel nebo jsem napojen na supravodivost je je jedno. Aktualne to proste sedi do systemu viry/presvedceni, ktery v dane fazi zivota vyznavam a cim vice zavrhuji vse ostatni tim vice je to extremni. Kdyz jsem to schopen videt jako jeden z moznych zpusobu chapani sebe a sveta, a pripoustim, ze kazdy dalsi muze mit svou verzi pravdy, tim to je otevrenesji, laskavejsi a dle mne vice odpovidajici skutecnosti. Preji vice otervenosti a mene jedne „aktualni“ pravdy. Jan
Zdravím, to co jsem si přečetla o intuici od Vás, je jeden velký blaf. Zřejmě jste neprožila tolik , abyste na svou intuici dala a uvědomila si, co to vlastně je.
Pro mě Vaše slova jsou jen hloupé řeči, kterými se snažíte druhé oblafnout.