Všechny cesty, kterými jsem doposud prošla, a které jsem si jako duše naplánovala mi v danou chvíli přišly nesmírně těžké. K nevydržení. Vždy jsem je zvládla a ještě z odstupem času propadla ve smích, abych si potvrdila, co jsem to řešila za ptákoviny a jak velmi důležité pro mě všechny strasti byly.
Žiji svůj život vědomě
Docela nedávno jsem v sobě cítila změnu, kterou ani teď neumím popsat. Věděla jsem, že jsem jiná. Prostě jsem se tak probudila. Nestává se často, že se probudíte a něco vám spadne z nebe. Tento pocit však takový byl. Neuchopitelný, čistý, ryzí a neměnný. Uvědomila jsem si, jak mám krásný život, krásný vztah, zdravé děti, práci, jednoduše nic mi nechybělo. A najednou mě zastihl jemný strach. Takový ten, co vás jen ovane a vy pocítíte na vteřinu sotva znatelný chlad. Na tento strach už musíte mít vytrénovaný senzor. Není to zabiják, přesto páchá škodu hluboko uvnitř nás. Ten strach mi našeptával “co když o to přijdeš?”
Kdo to mluví?
Protože už umím rozeznávat odkud hlas vane, zasmála jsem se. A řekla “Oukej, je to výzva. Jestliže mi v prožívání ještě větší hojnosti a lásky brání tento strach, pak tedy, Bože, vem si to. Vem si moji lásku, pakliže je to jen lpění, vem si moji radost, pokud není čístá.”
Rozhodnutí = Zkouška
Musím uznat, že tentokrát mi přišla zkouška tak laskavá, že tak laskavou jsem ještě nedostala. Možná, čím blíž je člověk ke svému srdci, nepotřebuje se již tolik trápit, aby si uvědomil všechny souvislosti.
Rázem jsem měla pocit, že mě můj milý nechce. Nic tomu nenasvědčovalo, ale došlo mi, že zkouška je zde. Tak se ukaž, Vendulko, jak si své rozhodnutí ustojíš. Dříve mě musel opustit a já se přes bolest dostala do svého středu. Teď nemusel udělat nic. Alespoň ne fyzicky.
Je velmi lehké propustit něco nebo někoho, kdo vám ubližuje a koho nechcete. Ale když máte, to, co jste vždycky chtěli a i přesto jste ochotni to propustit, je to neuvěřitelná svoboda.
Že jste zkoušku zvládli poznáte podle toho, že okamžitě přijde odezva. Přijde rozřešení, informace, esemeska s vyznáním lásky…okamžitě nebo velmi rychle.
Jak zkoušku ustát
Zkoušku jsem vždy ustála jen jediným způsobem. Totální zaměření se na sebe. Klid, čas, prostor na vlastní myšlenky, dýchat, cvičit, pečovat o sebe, meditovat, mazlení se, masáž…cokoli, co vás uvede do klidu. A hlavně samota. Ve chvíli mezi jídly, vanou, dobrým čajem a filmem jsem pocítila, jak jsem šťastná. Jak není nic zvenčí, co by mě činilo šťastnou. Že jsem to Já, v každém okamžiku. Ať jím, spím, miluji se, jedu na koloběžce, pláču nebo třeba kadím. V každé chvíli se tak miluji, že to neumím popsat. Je to jako když jste zamilovaní do objektu a myslíte na něj. Najednou myslíte sami na sebe, hihňáte se svým vtipům, lichotíte si…velmi zvláštní a nový pocit.
Do toho přišel vhled
V tom jsem měla vhled, kdy vidím svého milého, jak se raduje a říká “celou dobu jsem na to čekal! Až zjistíš, že mě k lásce nepotřebuješ.” Spustila se lavina slz. Ne proto, že jsem o něco přišla, ale proto, že jsem získala. Odtrhla jsem špunt dalšího lpění a otevřel se prostor, který mě svou ohromností prostě překvapil. Ten prostor je prázdný a přece plný.
Všichni jsou učitelé
Všichni kolem mě mě přišli učit a ti, kteří mě kdy štvali nejvíc, byli nejlepší přátelé. Ti, se kterými jsem zažívala největší bolest to se mnou mysleli nejlépe. Transformátory a urychlovače na mé cestě za Pravdou.
Tady hlava nic nezmůže
Nic z toho, co se stalo jsem nemohla udělat pouhým rozhodnutím. Muselo to přijít samo, jako milost. Pocit, který jde zevnitř. Ne z hlavy, ale cítíte ho na hrudi nebo v podbřišku. Uvědomení si lpění, je milost. Propuštění lpění, je milost. Jediné, co můžete dělat je PLNĚ SI UVĚDOMOVAT SVŮJ MOMENTÁLNÍ STAV a čekat, až se ve vás něco zlomí. Být trpělivý a zažívat ty samé situace pořád dokola. Brát je znovu a znovu jako nezvládnutou látku. A jednoho dne přijde vysvobození.
Ale my nevíme kdy a za jakých okolností. Jen musíme věřit, že TO TAK JE.
