Jsme naprosto šílené! A to skoro všechny!
A už toho mám dost. Přestávám hubnout a vyhovovat trendům.
Před pár lety v nějakém zábavném pořadu dávali na ulici otázku mužům „Jak byste reagovali, kdyby vaše žena nebo přítelkyně měla celulitidu?” Odpovědi mě velmi překvapily. Většina mužů odpověděla, že tohle by teda nechtěli, že by se ji s tímto problémem snažili pomoct a jeden dokonce řekl, že v tom případě by se s ní okamžitě rozešel. Chudák, podle mě ani netušil, co to celulitida je.
Několikrát týdně mi přijde zpráva, jestli nemám náhodou nějaké tipy na hubnutí. Já!! Která si sama připadám se svými třemi kily navíc jako vepř. No chápete to? Tři kila!
Mysl je tvůrce
Zamyslela jsem se nad svou myslí a nad těmi všemi způsoby diet, pomocných preparátů a kosmetických kouzel a došla jsem k jedné důležité věci. Problém je ten, že chci zhubnout! Vysílám totiž do Všehomíra informaci „jsem tlustá a potřebuju zhubnout.” Můžu pak dostat jinou zpětnou vazbu, než že budu stále přibírat? Vždyť to sama chci!
Něco spešl pro mě?
Diety, sacharidy, tuky, veganská strava, šťávy…u každé speciální diety a stravy dávám tělu impuls, že je s ním něco v nepořádku a já to musím napravovat. Logicky pak dostanu do života takové situace, které budu muset napravovat. Začarovaný kruh a nikdy nekončící kolotoč!
Změna začíná uvnitř
Jednoho dne jsem se skutečně začala poslouchat. Jak k sobě promlouvám, co si o sobě nejčastěji přes den myslím, jak na sebe koukám, když jdu kolem zrcadla, co říkám o své postavě před druhými? S jakým pocitem přijímám lichotky? Co si myslím, když si dávám dort?
Zjistila jsem, že opravdu hluboce nenávidím své tělo. Tak pěkně nenápdně. A víte co? Ne já, ale to NĚCO ve mě! Ten přiblblý vnitřní kritik, který se naučil tímto způsobem ze mě sát energii. Hodí mi tam nenávist, já se hned chytnu, jdu běhat, skákat, nejíst, co chci a už jsem lapena. Pryč s ním!
„Jo, slyším tě. Slyším, jak na mě neustále hulákáš, že je plavková sezona a nejsem dokonalá. A je mi to u prdele!”
Jsme v Ženě
Čím více jsem se za poslední rok dostala do ženské energie, tím více mé tělo změklo. Mám muže, o kterého se můžu opřít a přenechat mu skutečnou roli muže. Mé tělo přestalo vykazovat známky napětí a povolilo. Povolilo břicho. Napětí z něj odešlo. Svalová hmota změkla. Už nemusím být ten držák já! Testosteron se přestal snažit. Můj kritik však jel dál. No bodejť, když je úplně oddělený od těla a tělo ho vlastně vůbec nezajímá! Žije z toho, že mu namlouvá, jak je nyvyhovující.
Začni už!
Dívat se na sebe jako na krásné. To je ten základ. Vnímat na sobě ty hezké věci, ne ty špatné. Co živím, to roste a to prosím i zadek! Pakliže u každého dortíku řeknu „to bych neměla, protože přiberu.”, tak se to logicky stane! A víte co? I bez dortíku! Ten za to vůbec nemůže!
Všímejte si svých myšlenek a zcela vědomě je přetvářejte v pozitivní pohled na sebe. Stanete se vlastním dílem.
Vydrž zkoušku!
Nezapomeň! Při každém rozhodnutí přijde zkouška, zda jsi se opravdu rozhodla nastoupit novou cestu myšlení. Možná přibereš ještě pár kilo. Když však nepolevíš v láskyplném pohledu na sebe, rozhodnutí bude odesláno jako platné a tvé tělo začne získávat takové tvary, jaké jsou pro něj přirozené. Zapomeň, že ho budeš znova cpát do svýh představ. Musíš být připravena (i pro chlapy to platí), přijmout ho takové, jaké je. Přestat jej trápit představami. Ulev mysli, přesuň pozornost na něco jiného. Dej si dortík. Protože pak už můžeš cokoliv.
