Rozumím jeptiškám…jsem totiž taky jeptiška. Ne asi v tom pravém světském smyslu. Nenosím žádný stejnokroj. Nežiji v chudobě, nemodlím se skoro vůbec a jím si taky co chci. Máme spolu společnou jinou věc. Bůh je mým jediným a dokonalý milencem. Už v době, kdy jsem hledala v muži TO ONO, tu esenci, jsem věděla, že se musí najít někdo, kdo mě pomiluje jako Bůh! Jenže naše mysl umí vymyslet jen to, co zná. Nezplodí nic navíc. Po přečtení mnoha knih o sexualitě a nacházení sama sebe, odkrývání traumat z dětství, odkrývání zneucťujících programů a nalézání vlastní sexuální esence mi to došlo.
Bůh jako opravdový milenec
Jediným milencem mi může opravdu být jen Bůh. Zaplavila mě beznaděj. Jak mi Bůh může být milencem? Potřebuji fyzično! Něco nahmatat, na něco si sáhnout!! Jaký omyl. Ale můj moudrý tchán vždycky říkal, když chtěl dát najevo svou moudrost dosaženou věkem „ještě málo sněhu jsi pochcala holčičko…“ A měl pravdu…Naše sexualita se vyvíjí každým dnem. Každou emocí, každým dalším milováním. Jsem přesvědčena, že všichni jdeme za tím jedním. Jak píše pan Deida ve své knize Cesta Vášně, všichni, co jsme na planetě Zemi jsme zde, protože jsme fascinováni sexem. Ano. Kvůli sexualitě se vedou války, vzniká mnoho násilí, směrů, vznikají tak potomci, manželství, knihy, básně, hudba.…vše se točí kolem sexuality. Akorát většina z nás ji chápe špatně. Léčíme si naše zranění skrze terapie, konstelace, kartářky, tance a podobně a cpeme informace do hlavy a s velkým úsilím se je pak snažíme dostat do těl. Udělejme to obráceně! Cpěte to odpsoda a uzdravujte se, nelžete svému tělu a svým špatným ani dobrým pocitům. A rozkličujte hlavou. Pak ano. Změňte pořadí.
Milování s Bohem
Milování s Bohem je pro mě nádherný rozměr sexuality, který se mi otevřel při relaxování ve vaně. Pomocí lehce znějícího dechu jsem najednou ucítila, jak mi do těla v stupuje nekonečná blaženost…plakala jsem dojetím, věděla jsem, že je to „Bůh“, byla jsem v extázi, jen tak, bez pohybu…mezi nádechem a výdechem. Plakala jsem dojetím nad tou krásou a velikostí Boha ..a ano Bože..navždy už zůstaneš mým jediným milencem a budu ti vždy věrná.
Ne jeptiška!
POZOR! To ale neznamená být věrná jako jeptiška! To je zvrácená věrnost, kterou si boží láska nevyžaduje! Věrnost Bohu znamená z mé zkušenosti stálé se navracející touhy po spojení, která se nakonec stane trvalým spojením skrze vlastní Já. A to jde jak o samotě tak přes kohokoli. V případě milence stačí, když jsou tam alespoň nějaké sympatie, důvěra a lidská chemie. V případě samoty klid, dech a neočekávání. Je to klíč k otevření brány. Pohledem do očí bránu otevřete a nastává blažený tanec vlastním tělem. Partnerovo tělo jde rázem stranou. Je to jen forma. Jste posedlá vlastním prožitkem, tančíte s božskou energií, hýčkáte ji v sobě a tělo se ladně zmítá a vrní pod návalem lásky a jednoty. Je to pocit, jako když si vezmete nějakou drogu a v těle se usadí blaženost, uvolní se a mysl se vypne a soustředí se pouze na přítomný okamžik. Nasáklí slastí jste neohrožení, v bezpečí, v lásce, v jednotě….strachy a bolesti se léčí, bolest a křivdy jsou pryč a vaše vlastní dokonalost vás dojímá k horkým šťastným slzám…vděčnost za proces, za život, za možnost, za příležitost…..jako popelka vezmete střevíček a ráda odcházíte do vlastního bezpečí, do své samoty, ve které nikdy nebudete sama, protože vy jste ta samota. Naplněná samota …naplněná, nic víc nepotřebující, sama v sobě a s pocitem stálé boží přítomnosti. Poděkujete mužům, že slouží jako nástroj tak dobře, když se zrovna v návalu starostí neumíte otevřít sama. Nic nehraje roli, jen svoboda a vlastní já. Nikdo vám to nedá…ale nikdo vám to nevezme.
Děkuji Ti Bože, za tvou přítomnost a věrnost.
Tělo je jen přijímač, takový subwoofer, který zesílí vaše hluboké tóny. Stojí a čeká na rozeznění. Není důležité vědět jak, ale vědět co.
Venda.
