Nejsem zarytý materialista ani esoterik. Snažím se skloubit materiální život s duchovními hodnotami a spíš takovou duchovní morálkou. O drahé značky nebo novinky jsem se nikdy extra nezajímala a ani po nich neprahla. Ovšem má reakce z minulého týdne mě velmi překvapila.
Chci Iphone!
„Ach jo, jsem normální? Vždyť telefon mám a vcelku dobrý, na co by mi byl takový předražený krám?“ Přepadala mě nutkavá potřeba ho mít a naprosto bez reálného základu. Přemlouvala jsem svůj rozum, aby mi hodil alespoň jeden opravdu, ale opravdu rozumný a pádný důvod, proč bych za telefon měla utrácet své úspory. Rozum se vzmohl a ukázal mi, že mohu prodat své foťáky, na které se jen práší a využívat Iphon jako foťák a telefon v jednom.
Ale stejně..
…stejně mi to nedalo a nutkavý pocit smísený se štěstím se střídal s otázkami „proč?“. Až to bylo směšné, jak jsem uvnitř věděla, že ho budu mít a brzy, a že je to tak správně. Ale co. Důvěřuji procesu a své intuici, foťáky letěly na bazar a přišel den D.
Den D
Stále jsem tak sledovala, jestli se náhodou něco nevymele. Telefon nebude takový, jaký bych chtěla. Bude o dost dražší. Ztratím peněženku. Zlomím si nohu. Obchod bude zavřený. Čekala jsem znamení, že fakt dělám hloupost. A nic. Vše šlo jak po másle. Až trapně po másle!
Abych v tom nebyla sama
Abych v tom nebyla sama svěřila jsem se kamarádce, co mám za „problém“ a ona se rozhodla, že jde do toho se mnou. Tak jsme si telefonicky objednaly na prodejně dva růžové kusy Iphone
a po zakoupení sedly do kavárny a jaly se instalace.
Vysoká škola
Všechno bylo jinak. Návod? Téměř žádný. Instrukce? Žádné. Kam dát simku? Kde je baterka? Kde je kolonka internetu? Kde jsou všechny ty věci, které jsem doteď hojně využívala? Po dvou hodinách občasného odbíhání od kafe do prodejny pro radu, jsme byly totálně vyřízené.
Věděla jsem moc dobře
Moje moudrá dušička ale věděla moc dobře, do čeho mě žene. Vtipné je, že než jsme vstoupily do prodejny, tak jsem se zastavila a vážným hlasem řekla kamarádce „ Zuzanko, svět už nikdy nebude jako předtím.“ Hurónsky jsme se zasmály a já jí to během dne zopakovala ještě pětkrát.
Vše je jinak
Až teď večer, když už jsem si telefon oblíbila, naučila se s ním pracovat a fungovat, mi to došlo. Naučila jsem se myslet jinak! Iphone mě donutil zbořit své zaběhnuté systémy myšlení. Že když něco chci, tak to můžu mít i velmi brzy. Že když něco má být, tak se situace kolem semelou tak, aby to proběhlo hladce a rychle. Že si mohu pomoci i bez návodu, jen intuitivně. Že nemusím k cíli chodit oklikou a nemusím si cíl pracně vydřít, ale že stačí jedno tlačítko na všechno. Ukázal mi, že věci mohou být tak jednoduché, že to mysl neumí vůbec pobrat. Prohloubil mi pochopení iluze světa, když jsem ze své bezmakeupové fotky udělala skoro foto z ateliéru. Prostě a stručně, Iphon je pro mě duchovní posun, znak hojnosti a jednoduchosti. Znak toho, že v životě nemusím dělat věci složitější, než jsou. Že k cíli vede i jednoduchá cesta. Ta malá kovová krabička mě prostě uvnitř otevřela nové Vendule s novým myšlením. Odhazuji své stereotypy do kontejneru
a odteď už jen snadno a hladce rovnou k cíli.
Cesty k uvědomění
Tady vidíte, že cesty k sebeuvědomění vůbec nemusí být přes meditace, modlení, pravidla a podobně. Vidíte důkaz toho, že materiální svět nám krásně slouží k tomu abychom pochopili, co máme. Že není třeba od něj utíkat a vzdávat se ho. Přesně tam, kde jsme, s lidmi, jaké máme kolem sebe, s úrovní myšlení, ve které se nacházíme. Přesně tady jsme správně. Jen to chtít uvidět.
