Naši andělé si přistřihují křídla

Poslední dobou za mnou chodí mladí lidé do třiceti let, že jsou divní a potřebují s tím pomoci. Nemají prý touhu po dětech, po zázemí, netouží po manželských svazcích. Okolí se na ně často dívá skrz prsty s prvoplánovými radami „ Ty před něčím utíkáš, neumíš se usadit, jsi neukotvený…”

Mladí lidé tohoto typu mohou propadat částečné beznaději i začínajícím depresím. Mají pocit, že tu nezapadají, nepatří, že nemají přátele a že se příliš vyčleňují z běžného standardu. Ze všech sil se snaží zapadnout, najít si klasické zaměstnání od-do, pokoušejí se udržet se v nefunkčních vztazích a systematicky popírají své sny, protože všem ostatním přijdou MOC!

Kde je problém?

Problém je v tom, že tito mladí úžasní lidé nenašli doposud nikoho, kdo by jim připomenul, že jen ZAPOMNĚLI na to, kým jsou. Když někoho takového najdou a ten jim poprvé v životě řekne „Jsi úplně v pořádku, jsi úžasný inspirátor, jdi dál, nezpomaluj, buď příkladem pro druhé, máš na to!”, tak v tom momentě se z minuty na minutu stávají skutečnými tvůrci a přestávají se uměle pasovat do role otroků, jako jsme to dělávali nebo ještě děláme my!

S čím si oni myslí, že mají problém?

„Víš, já mám někdy trochu strach, jestli se nemám moc ráda. Dopřávám si možná až moc volna a svobody.”

Chápete? Oni UŽ TEĎ žijí to, za čím my jdeme a usilovně dřeme na tom, abychom toho dosáhli a připadají si frustrovaně!

„Máš problém s penězi?” Zeptala jsem se.

„Ne, to vůbec. Pracuju online, ale možná bych měla více, protože mám hodně volna.”

„A proč si myslíš, že bys měla více?”

„No abych si pak třeba více vážila toho, co mám:”

„V tom případě běž a zkus to, ale s vědomím, že jsi v pořádku a jdeš si jen pro další zkušenost.”

Jsou tu poprvé

Většina z nich je tady poprvé. Na planetě Zemi. Nemají karmu a ve velké míře ani rodové zátěže. Jsou od narození tvůrci a s hmotou umí pracovat tak, jak málokdo. Nemají rádi omezení a učí druhé, jak cestovat, jak nepracovat a jak si jenom hrát!

Přežít, užít, hrát si

Naši rodiče bojovali v režimu PŘEŽÍT. Generace přes třicet už jede v režimu UŽÍT a generace pod třicet už je nucena žít v režimu HRÁT SI. Je pro ně těžké hrát si a ustát si svou roli před okolím, které žije v režimu jedna.

Buďme jim oporou a inspirujme se

Nemluvme dnešním mladým do života. Jen je sledujme a podporujme. Ukážou nám, jak lze život na této Nové zemi žít s lehkostí a hravostí. Nesvazujme je svými starými programy. Jsou zde našimi průvodci. Narodili se zde proto, aby nás vedli cestou jednoduchosti a radosti. Učme se od nich. Jedině díky jejich vzoru vytvoříme skutečně planetu, na které chceme všichni žít. Starou potopenou Atlantidu vyzdvihneme z moře, aby nová Atlantis stála tentokráte na pevných základech nových vizí a láskyplných skutků.