„Trápím se tam, nebaví mě to, nedává mi to smysl a když tam chodím, nemůžu uvažovat o svých věcech. Nevím, jak dlouho tady budu a chci si ten krátký život užít. Radši půjdu pracovat, než abych strávil další rok na střední škole.”
Je vám to povědomé? Jste také rodiče takové bytosti? Plácáte s v tom, že nevíte, co je pro vaše dítě dobré a bojíte se, aby ho systém nesemlel, když nebude mít „papír”?
My jsme semleti systémem. My jsme neuměli říct ne a nebyly takové možnosti, jaké jsou teď. Vzpomeňte si na sebe. Neměli jste to taky tak? Netrápilo vás učení a škatulky, do kterých jste byli násilím tlačeni, abyste splnili požadavky a představy rodičů a systému?
Milý rodiči,
když se chceš něco dozvědět o světě, jdeš na Google. Když chceš něčemu malinko více porozumět, či mít všeobecnější přehled, jdeš na wikipedii, zaplatíš si kurz, koupíš knihu nebo jedeš pro znalosti do zahraničí. Můžeš i teď, ve svém vyšším věku být, čím chceš. Máš možnost se naučit cokoliv a velmi dostupně. Proč tuto možnost upíráš vlastnímu dítěti? Proč mu nedůvěřuješ? Nejsou snad tvé strachy to, co ho limituje?
Představ si, že nevíš, jak dlouho tady tvé dítě bude. Neznáš jeho trvání pobytu na planetě Zemi. A teď se podívej, zda v porovnání s jeho spokojeností a lehkostí života mají nenáviděné roky na škole nějaký význam.
Kdyby sis mohl zvolit, chtěl bys raději, aby tvé dítě něčím bylo nebo aby jen šťastně žilo? Má snad šťastné bytí podmínku, že musíš být vystudovaný?
Jedinou věc, kterou teď po tobě tvé dítě potřebuje je POSTAV SE ZA NĚJ! Řekni mu:
„Důvěřuji ti, mám sice strach, ale tím tě nechci limitovat. Pro cokoliv se rozhodneš, tak tě podpořím.”
Kouzelná věta s magickým přesahem a je to tak snadné.
Dej mu čas
Neočekávej však, že tvé dítě ihned, co jej podpoříš, bude vědět, co od života chce. Bude potřebovat rekonvalescenci, odpočinout si, vyspat se a poprat se s vlastními strachy o budoucí existenci. Pokud při něm zůstaneš, tak se jednoho dne vzbudí a bude mít nápad a jiskra do života se mu zase vrátí. Může však trvat měsíce, než si utřídí myšlenky a vyhodí to, co není jeho.
Tyto děti ví, co chtějí dělat, jen to přes všechen balast rodičů a sytému neslyší a nevidí tak čistě. Jsou schopni vidět, co nechtějí, neví, co bude dál, jen tuší, že mají čekat a totéž potřebují od rodičů.
Nikdy nezapomenu na slova mé maminky, která mi znějí v uších už mnoho let. Plakala a řekla:
„Neměla jsem vás vychovávat. Měla jsem vás jen milovat. To byl můj úkol.”
Dejte našim dětem šanci.
Odkaz na video „Nové děti, stigma rodiče”
