Jak krásné je, že dnes můžeme vše sdílet s ostatními. Všechny zážitky přeneseme pomalu rychlostí světla k našim přátelům. Díky internetu a telefonům je svět mnohem dostupnější.
Jedním s krásných zážitků, které si nechceme nechat jen pro sebe je porod. Nemyslím si, že by většina z nás chtěla sdílet svůj porod na sociálních sítích, ale minimálně s někým velmi blízkým ano. Nejčastěji je to pochopitelně partner.
Tradice
Z žádných dostupných zdrojů si nevybavuji, že by někdy muž u porodu byl. V každém starém filmu či knize je partner přítomen za rohem. Za dveřmi. V dosahu, ale ne u porodu. Muž k porodu nechodil.
Když se na toto téma podívám skrze zvířecí říši, taky si nevybavuji, že bych někdy viděla u porodu samce, pokud se nejednalo zrovna o líhnutí vajec. Možná právě tady je zakopaný pes.
Chce
“Vendy, myslíš, že mám jít k porodu?” Zeptal se mě nedávno jeden mladík. Možná očekával, že mu pomohu s rozhodováním, ale obávám se, že jsem mu na nerozvážnosti ještě přidala.
Záleží na tom, jestli chce. I muži mají intuici a ví, co je pro ně dobré. Pokud muž touží vidět nádherné zrození svého dítěte a je připraven na cokoli, pak ano, může to být nádherný zážitek, posouvající vztah hodně kupředu. Porod otvírá srdce, žena v potu tváře rodí muži jeho potomka, ten ji za to obdivuje a miluje a je to pro něj i pro ni nezapomenutelný zážitek.
Nechce
Muži se k porodu nechce. Nechce vidět svou partnerku trpět. Nechce vypadat jako slaboch. Co když to neunese? Co když začne zvracet? Co když bude plakat, co když omdlí? Je toho tolik, co může muže při tomto rozhodování děsit.
Co muž zažívá?
Dámy, zkuste se podívat na to, co muž může u porodu zažívat za trauma. Uvědomte si, že muž je geneticky nastaven ženu ochraňovat. Porod jej uvede do situace, kdy není schopen cokoli pro partnerku udělat. Cokoli udělá je spíše na škodu. Má tam jen být. A vidí, jak jeho milovaná trpí, představuje si, jak to velké dítě trhá její vagínu, jak je bezmocný, jak už nemůže vzít nic zpátky. Nemůže ji odvézt, nemůže ji přivinout v náručí, nemůže NIC! Kolem jeho ženy běhá spousta cizích lidí, neustále ji v bolestech někdo vyšetřuje a on je v tu chvíli ten slabý a odevzdaný. Ten šílený pocit bezmoci bych přirovnala k tomu, že se muž dívá, jak mu někdo znásilňuje jeho milou, ona trpí a křičí a on je svázaný a nemůže nic. Taková je to pro muže bezmoc. A sexuální trauma může být na světě.
Donutit ho?
Jsou případy, kdy ženy své partnery přemluvily a uprosily, aby u porodu byl. Nebo mu prostě řekly, že když budou trpět ony, tak on taky. Muži neodmítli. A vztah po porodu začal uvadat. Neviděl už svou ženu jako dříve. Znám případ kdy muž jít k porodu nechtěl. Bylo mu slíbeno, že nic hrozného neuvidí, že bude stát u hlavy partnerky a poskytovat psychickou oporu. Vše by tak mohlo být, kdyby žena nerodila naproti oknu a on v něm nezahlédl její vagínu těsně po vytažení dítěte. Ještě rok po porodu nebyl schopen sexuálního styku s ní.
Jiné příběhy jsou veskrze podobné. Partneři spolu nemají styk i několik let, muži mají z porodu sexuální trauma nebo pocit nedostatečnosti, který se v jejich podvědomí drží jako klíště.
Žena je vybavena
Žena je na porod vybavena od přírody. Pokud je porod přirozený a bez medikace a v dobrém prostředí, její mozek v každou dobu porodní vyplavuje do těla hormony, aby situace dobře zvládala a aby ji to tolik nebolelo, Po porodu bývá zaplavena takovou dávkou štěstí, že na vše bolestivé, co se odehrávala téměř ihned zapomene.
Muž takto dopován není. Tomu se vyplavují stresové hormony a na konci dostane dávku endorfinu, za odměnu, že to zvládl a že všichni přežili.
Nechte to na nich
Nechte o přítomnosti u porodu rozhodnout partnera. Věřte, že on sám ví nejlépe, proč tam nechce být. Nezazlívejte mu to. Nechce vás vidět trpět a není připraven vystavovat se něčemu, co nemůže mít pod kontrolou. Nemusíte tlačit už před porodem. On se rozhodne sám. A pokud se rozhodne, že to sdílet nechce, nezlobte se na něj. Vemte si kamarádku, maminku nebo jinou blízkou osobu. A věřte, že je to takhle dobře.
Věřím, ,že spousta z vás mužů má nádherné vzpomínky na porod a bylo to to nejsilnější, co jste v životě prožili. Třeba ovšem myslet i na ty, kteří prostě ví, že tam být nechtějí.
