Lidská rasa má tendence všechno řešit rozumem. Rozum totálně ovládl naše konání a degradoval srdce na pozici obyčejného pěšáka. Často předem víme, co máme dělat, ale protože rozum velí svou nezměrnou silou, vzdáme se bez boje a domluvíme srdci, že teď ještě není jeho čas.
Následně mohou nastat velmi nepříjemné životní zkoušky a situace. Potíme se při jejich zkoumání a snažíme se najít východisko. Dnem i nocí kalkulujeme a vytváříme další a další varianty, jak by se situace mohla vyvíjet kdyby…
Vaříme si mozky, požíráme uklidňující prášky na spaní, navštěvujeme různé rádce, kartářky a psychiatry a prosíme je o pomoc.
Stopni to
Ve skutečnosti řešení celé situace jen prodlužujeme. Držíme se křečovitě představy, že jen my musíme vložit úsilí do onoho procesu. Že jen my můžeme zvrátit katastrofu. Že jen my víme, jak skutečně na TO a jednoho dne na TO určitě přijdeme!
A když nepřijdeme, tak se zhroutíme, přibereme ze stresu deset kilo a po odeznění prvotního šoku si musíme přiznat, že ani netušíme, jakým zázrakem se situace vyřešila.
Situace se vyřešila v momentě, kdy jsme s ní přestali bojovat. Kdy jsme přestali chtít znát přesné kroky a postup, jakým se bude ubírat. V ten moment jsme řešení pomyslně pustili, uvolnili energii a ta začala proudit a rychlostí blesku docházela ke zdárnému cíli.
Zkraťte si cestu
Co si tak cestu utrpění zkrátit? Pokud víte, jaké kroky podniknout k řešení nepříjemné či tíživé situace, učiňte je.
Pokud nevíte a vaříte se ve vlastní šťávě, s cílem zajistit správný chod události, vykašlete se na to. A řekněte “ Bože odevzdávám ti tuto situaci (tento problém…..atd.) “ a vydechněte zhluboka. V tu chvíli už na to nemyslete a když vás náhodou myšlenka přepadne řekněte si „nene, to už není moje, to už jsem odevzdala.“
Zajistíte si tím nejrychlejší vyřešení nepříjemnosti. Bez průtahů a pro dobro všech.
