Příběh jednoho oka
Řeknu to hned na začátku, možná už pak nebudete chtít číst dále:-)
Ego potřebuje rozdělovat svět na dobrý a špatný a tak si vymyslelo, že otevře kolektivně něco jako duchovní sféru pro lidi, kteří už utrpení mají plné zuby.
Nabídlo jim práci na sobě, tvorbu reality pomocí vizualizací, změnu minulosti, náhledy do jiných sfér. Tím se trpící masa lidí stala zdánlivými tvůrci. A ego si mnulo ruce. Zase mělo činnost a tak bohulibou! Mohlo být blíže k Bohu, k tomu, kterého chce dosáhnout, protože na něj nemá dosah.
Egoická mysl se totiž od Boha cítí oddělená. Potřebuje činnosti, které ji k Bohu dostanou. Musí odstraňovat překážky, které ji přece na cestě k božství leží, nemůže to nechat jen tak, musí to všechno stihnout!
A tak se snaží a snaží a maká na sobě, říká věci, které se mají říkat, papouškuje načtené věty z duchovních knih a má pak pocit, že ví, jak na to. Cítí se pánem situace hlavně ve chvílích, kdy se jí podaří zdárný výsledek práce. Vidí problém, vyřeší ho, mozek pošle dopamin a to je znamení, že to funguje.
Stěžejní pocit, který si udržuje, je ten, že si musí pohnout, že není čas, že Bůh je už za dveřmi a když udělá ještě to nebo tamto, už už se ho dotkne. A přitom chudinka neví, že každou takovou činností se od něj odděluje ještě více.
Příběh jednoho oka
Představte si, že jste oko. Přijdete za mnou a řeknete mi „Já se chci vidět!” A já vám řeknu: „ Ale jsi oko, ty se nemůžeš vidět, TY VIDÍŠ! Ty samotné jsi tím viděním, nemůžeš se na sebe podívat.” Ale dobře, když ti dám zrcadlo uvidíš se. Nebude to úplně přesný obraz, ale jedině tak, ti dokážu zprostředkovat alespoň část tebe v obraze.
A tak chodíme po světě jako to oko, koukáme se na sebe a říkáme „Tohle se mi nelíbí, to by tak nemělo být, to je hnus a mělo by se to a tamto změnit.” A já ti oponuji „Drahoušku, ale to jsi ty a tamhle toto taky….jak dlouho ještě samo sebe budeš odmítat? Když se totiž přestaneš odmítat ve všech těch různorodých podobách, které vidíš v zrcadle, přestaneš sebe a svět vnímat očima a nahlédneš do pravého obrazu sebe sama. Do své vlastní hloubky…
Matrix vs. Duchovní sféra
Pokud si myslíme že když se zabýváme sebeprací, že jsme lepší lidé, než ti, kteří např.ničí planetu, padli jsme do pasti naší egoické mysli. Jen ona rozděluje na dobrý a špatný.
Všechno se děje v náš prospěch, naprosto všechno je tu pro to, abychom se probudili z iluze, které věříme. A ta iluze je dobrá! Není nepřítel! I ta nám pomáhá, jen se na ni díváme jako na škoditelku, místo toho, abychom prohlédli její dar.
Je úplně jedno, jestli čtu seznam zprávy nebo podporuju Green peace nebo denně medituju na světový mír, či čtu články o invazi mimozemšťanů. COKOLIV, co mě hodí do módu „Tohle by se nemělo dít, tohle by se mělo změnit, tohle nechci vidět, slyšet….” je větší ponoření se do hlubin iluze, takže nádech….a dáme si to znovu.
