Proč nám z maminek roste břicho?

Říká se, že když ti roste břicho a není to zrovna kvůli tomu, že bys o půl noci cpal hambáče, tak jsi neporodil svoji mámu. Něco na tom, je, ale takové vysvětlení nám často ke zpracování blokace nepomůže. 

Co to tedy ještě může být?

Cítíte se někdy svými rodiči manipulovaní? Cítíte se manipulovaní svými nejbližšími? Pak to znamená, že jste převzali odpovědnost za jejich cítění. 

Všimněte si, jak tento zvyk krásně přechází z matky na dítě. 

„To ty můžeš za to, jak se cítím!”

„Kdyby ses ke mě takhle nechoval/a!”

„Kdy už pochopíš, že mi ubližuješ?”

„Podle vás dělám všechno špatně a já se tak snažím!”

„Nemluv se mnou takhle, nebo už to neunesu!”

„Nikdy pro vás nebudu dost dobrá!”

Přebírání matčiných emocí

Přebírání emocí z matky na dítě je bohužel rodový dar-nedar, který automaticky přejímáme, ale zapomínáme ho vracet. 

Když začneš přebírat batoh, který tvé mámě nasadila na záda třeba už prababička, naprosto automaticky se stáváš manipulovatelným, nesnášíš to, vyhraňuješ se vůči tomu, a protože je tento dar převážně prožíván na podvědomé úrovni, ani sám nevíš, proč ke svému rodiči chováš tak odpuzující city. 

A jak je to s tím břichem?

Kulatí se ti břicho? Vypadá, jakoby jsi tam skutečně nosil/a dítě? Ano, nosíš si tam pocity viny, že nedokážeš uspokojit svou mámu, nedokážeš ji být dobrým ochráncem a dobrým dítětem. Máš tendence neustále harmonizovat její energii, ale ona tvou snahu stejně neguje. Musí!

Proč musí?

Vrací tě zpátky do tvé síly. Manipuluje tebou, aby sis jasně uvědomil, jak moc ty manipuluješ sebou samým. Jak moc se pro její blaho snažíš neustále přizpůsobovat, jak jí chceš vyhovět. Ani ne tak proto, aby v tobě viděla toho, koho si může vážit a kdo si zaslouží její přízeň, ale aby konečně byla spokojená. To se však nemůže stát, protože ona chce, aby ses cítil jako ona. 

A tak si z generace na generaci, z matky na matku předávají svůj batoh s obsahem „Chci ať se cítíš, jako já, abys viděl/a, jak se mám, jen si to zkus!”

Jak ven z tohoto prokletí?

Jednoduše. Uvědom si, že to tak máš a pak řekni „Beru si zpět svou sílu a vracím ti zátěž, kterou se mi snažíš předat. Nejsem odpovědný/á za to, jak se cítíš.”

Co se stane?

Když to provedete doopravdy, pocítíte, jak skutečně splasknete! Rodič už na vás nebude mít takový dosah a vy se vedle něj nebudete cítit tak neopodstatněně nepříjemně. Máte se ve svých rukou!