Proč se tolik žen bojí, že je opustí partner? Proč se tolik žen přizpůsoubuje mužům a bojí se stát si za vlastním názorem? Proč se z tolika skvělých žen na začátku vztahu silných a schopných, po pár týdnech stane manipulovatelná loutka, které si partner neváží?
Jejich otec se možná rozešel s jejich matkou. Zapomněl se však rozejít i se svou dcerou.
Jak to běžně chodí
Klasický případ. Rodina žije pohromadě, mezi rodiči to však začíná skřípat. Před dcerkou se jim neshody daří tajit. Přijde doba, kdy už je to mezi nimi neúnosné a otec se rozhodne odejít z rodiny. Jednoho krásného dne se rozhodnou, že dceři řeknou (to v tom lepším případě), že jim to neklape a tatínek odchází.
Co jsem udělala špatně?
Dítě má svůj svět. Samozřejmě vnímá napětí v rodině, ale umí se od něj oddělit, aby jej to příliš emočně nezasahovalo. Udělá si své vákuum. Nechce vidět, že to jeho dvěma nejmilovanější osobám spolu nejde. Jsou přece jeho jediná jistota! Najednou však přijde maminka a řekne “miláčku, tatínek od nás odejde, my už se nemáme rádi.” (Dosaďte si klidně jakoukoli variantu, je to fuk)
Zlomené srdce
Dcera je spjata s otcem možná ještě více než samotná partnerka. Miluje ho bezpodmínečně. Je pro ni vzorem a mnohokrát jsou dcery do svých tatínků zamilované. Ten se však už neukáže, odejde bez rozloučení, nebo jen se slzami v očích a chabým “ahoj”. Žádné vysvětlování. Chtěla by křičet, ale je to pro ni nový pocit, nevyzná se v něm. Poprvé v životě má zlomené srdce. Její první láska odešla bez vysvětlení.
Kousek po kousku
Rodiče se rozcházejí mnohdy velmi dlouho. Ten proces je formuje, dodává jim odvahy, sílu, správnou nasranost, aby dokázali udělat ten krok a vystoupit z nefunkčního vztahu nebo si jen naplnit pubertální sexuální potřeby. Ví se o tom. Žije se to a ví to i okolí. Je to postupný proces. Kousek po kousku se pasují do nové role. Dcera však zůstane se zlomeným srdcem bez možnosti si zvyknout. Věří své iluzi, že to bude dobré a najednou je taťka pryč.
Každý vztah stejný
Dcera vyroste a přijde první láska. Jakmile to však začne být vážné, dívka začne na klukovi viset, žárlit, vydírat ho, plakat. Má strach, že znova prožije tu bolest z odchodu. V pozdějším věku se z nich stávají velmi zdatné manipulátorky, které se snaží uhájit si své bezpečné prostředí. Druhý extrém jsou závislé ženy, které jsou transformátorem partnerových nálad. A může za to jedno. To, že táta neodešel postupně, aby si zvykla a necítila se odmítnutá.
Karty na stůl
Vím, že ne vždy je možné, aby šla situace hladce. Pokud se však dokážete s partnerem rozejít jako dva dospělí lidé, nezapomínejte na své holčičky. Netajte před nimi, že vám to neklape. Nehrejte si na harmonickou rodinku, abyste jim neublížili. Blesk z čistého nebe je pro ně mnohem horší než když uvidí postupný vývoj rozpadu. Nemusíte je zahrnovat detaily, ale rozhodně zahrnovat pozorností a ujištěním, že se snažíte, nejde to, ale na vztahu jí a tatínka se nic nemění. Že se možná teď neuvidí tak často, ale že má tatínek fotku, obrázek, vzpomínku a hlavně lásku k ní.
Pokud to lze, odlučujte se postupně, ne ze dne na den. Ať tatínek odchází častěji pryč, ale vrací se. Nebo se odstěhuje do jiného patra v paneláku či někde do okolí. Možná vám to zní jako scifi, ale jde to. Už navždy budete rodina. Nikdy nebudete odděleni. Máte spolu děti a jste navždy jejich rodiči, i když vás dělí hluboká partnerská nenávist.
Co jí to dá?
Vyroste z ní sebevědomá žena, protože její první láska v životě, její první jistota stála za ní v ohrožující situaci a ona cítí tu pevnost po celý svůj život. Nemusí zaplňovat vzniklé prázdné místo, protože žádné není. Najde si rovnocenného partnera a ne manipulátora, který ji bude omezovat. Při prvních náznacích omezení si bude umět jasně vystavět hranice. Nenechá s sebou smýkat podle něčích představ.
Pokud to nejde, nedá se nic dělat, vše je zkušenost. Pokud to však trošku možné je, rozejděte se, tatínci, i se svými dcerami.
