„Co jsem to řekla…neměla jsem to dělat, ale teď už to nevezmu zpět.”
Stane se, když je pusa rychlejší než srdce a řekne něco, na co druhý není zdaleka připraven. Ale co se dá dělat? V tu chvíli nastupuje paní Vina.
Taková paní vina navštívila i mě a tak jsem se rozhodla, že si s ní pohovořím. My totiž sami v sobě máme nástroj na vyřešení jakéhokoli problému.
Zavřela jsem si oči a rozhodla se do mého vnitřního prostoru přizvat paní Vinu. Vešla tam ošklivá lstivá čarodejnice, která mě nutila být ve střehu. Probouzela ve mě strach, protože jsem nevěděla, co udělá a ze které strany zaútočí.
„Zdravím tě, Vino. Proč jsi tady?”
„Něco pro tebe mám, někam tě zavedu. Na místo, kde jsem vznikla.” řekla Vina.
Vedla mě tmou ke špinavému okýnku za nímž bylo světlo. Rukávem vyleštila malý průzor a zaťukala na okno nechutným křivým prstem.
„Tady…tady jsem vznikla…” řekla hlasem staré ukrákorané čarodejnice.
Nahlédla jsem dovnitř a uviděla jen obrysy nahých těl. Muže a dítěte.
„Aha, tady jsi vznikla.” vzpomněla jsem si na příběh zneužití mě a mého dědečka, když mi bylo 6 let. „A co s tím mám dělat, když už vím, kde jsi vznikla?”
„Přiznej si, že se ti to líbilo. Přiznej si to.”
„Cože???…No ano, máš pravdu, je zcela možné, že se mi stimulace líbila do doby, než se mi líbit přestala. Ano, chápu. Tím, že se mi to jako malé chvíli líbilo, jsem na sebe uvalila velkou vinu, že jsem špatná a špinavá holčička.”
Čarodejnice už najednou nebyla tak ohavná. Narovnala se a hlas byl normální.
„Je to přirozený vývoj ženství. Každá žena si za svůj život prožije jistý druh zneužívání, ponižování, potlačování a jakýkoliv druh nesvobody projevený skrze její tělo. Je to tak v pořádku. Ty sis vybrala tento způsob.” Řekla klidným soucitným hlasem.
„Dobře, celé to umím zahalit do soucitu a pochopení, ale vidím mou babičku a nevím, proč se mi ukazuje,” namítla jsem ještě.
„Je tam proto, že pocity viny máš i vůči ní. Podvádíš. Běž a vysvětli jí to.”
V představě jsem šla za babičkou a jako malá, ale velmi silná a rozhodná jsem se před ní postavila a hrdě pravila:
”Babičko, sama jsi něco podobného zažila. Je třeba se s tím vyrovnat a nedusit to v sobě. Je potřeba si uvědomit, že i toto je způsob růstu. Vyrovnej se s tím. Já musím také.”
Hrdě jsem odešla s pokojem v srdci zpátky za Vinou. Ta se na mě láskyplně podívala a kráčela pryč z mé místnosti se slovy: „Měj se tu krásně, já se jdu ovinout kolem někoho jiného.”
A možná navždy odešla….
