Prvního května slavíme Svátek práce.
Připomínku boje za osmihodinovou pracovní dobu – symbol toho, že lidská bytost není stroj a její čas má hodnotu i mimo výkon.
Ale skutečně jsme dnes svobodní?
Ve skutečnosti mnoho lidí dnes nežije. Jen přežívá.
Dál v napětí, dál ve strachu, dál ve službě autoritám, systémům, představám.
První čakra – náš základ, naše přežití – je pořád v zajetí.
Mojžíš a poušť: tělo už svobodné, mysl ne
Příběh Mojžíše je víc než biblická legenda.
Je to mapa lidské psyché a vývoje těla skrze čas.
Mojžíš vyvedl svůj lid z Egypta – z fyzického otroctví.
Ale i když otroci překročili hranice, jejich mysl zůstala připoutaná k řetězům.
Chtěli vedení. Chtěli jistotu. Chtěli, aby jim někdo řekl, co mají dělat.
A tak 40 let bloudili po poušti.
Ne proto, že by se ztratili v písku – ale proto, že nenašli ten pevný bod v sobě.
Jejich tělo už bylo volné. Ale jejich vnitřní svět stále patřil Egyptu.
A dokud nespálili v sobě vzor otroka, nemohli vejít do Země zaslíbené.
Otrok první čakry
Dnes máme svobodu pohybu, internet, možnost výběru.
A přesto v sobě mnozí neseme otrocký program přežití.
První čakra, která by měla být naším pevným základem, je u mnoha lidí zablokovaná strachem.
Jak vypadá vnitřní otroctví první čakry?
Strach o peníze, o budoucnost, o zdravíZávist: „Proč on má víc, když já dřu?“Nevědomé lpění na autoritách, pravidlech, dogmatechOčekávání, že někdo zvenku přinese záchranuPocity malosti, bezmoci, závislosti na systémuNevědomý odpor k lehkosti – protože „když je to snadné, je to podezřelé“To všechno nejsou chyby. To jsou stopy Egypta v naší krvi.
Cesta ven není v hlavě, ale skrze tělo
Otroctví první čakry není jen mentální. Je to napětí v pánvi, stažené svaly, zatažený dech.
Je to tělo, které se bojí být v klidu, protože má naučeno, že klid znamená nebezpečí.
Proto nejde z otroctví vystoupit rozumem.
Jediná cesta vede skrze prožitek. Skrze tělo. Skrze to, že necháš projít to, co tě ovládá. (Orientace v supravodivém prostoru tě to naučí)
Svoboda je zralost.
Tělo může být volné. Ale pokud mysl dál hledá autority, dál se bojí, dál potřebuje vedení – poušť neskončila.
A zaslíbená země je stále jen na obzoru.
Každý máme v sobě Mojžíše.
Ale jen ten, kdo nečeká záchranu zvenčí, skutečně dojde. A dojde, kdy má a je jeho čas, tak si užij dnešní volno a zapřemýšlej o tom, jak to máš ty
