Když projíždím těla lidí, kteří mají zablokovanou energii, která často způsobuje i fyzické symptomy, tak vnímám, že těmto lidem stačí pouze projevit uložený vztek.
Pro takové lidi to není lehké. Celý život hrají roli hodné holky, hodného kluka a vztek, který v dětství vyvstával byl trestán ještě větším vztekem.
Tyto osoby pak mají jakoby „mrtvou energii” a nejsou skoro vůbec napojeni na hmotu, na zem, byť třeba chodí bosky a různě se snaží uzemňovat.
Eva s nízkou zemskou energií
„Poprvé v životě jsem křičela na exmanžela tak, že jsem o sobě vůbec nevěděla. Řvala jsem na něj všechny ty křivdy, které mi dělal v těhotenství, řvala jsem tak, že jsem ho vůbec nepustila ke slovu. Bylo to úžasné. Od té doby se ke mě chová slušně a nevyskakuje na mě. I na své syny jsem začala být více zhurta a říkám jim, že když se zvládnout vypořádat s tímto, pak už je v životě nikdy nic víc neohrozí.”
Eva měla po tomto setkání krásnou zemskou energii. Přestala chtít muže jen na sex, protože její spodní základní čakra se harmonizovala. Líbí se sama sobě tak, jak se sobě nikdy nelíbila. Má se mnohem více ráda a rozhodla se užívat si života plnými doušky. Já jsem zaznamenala velké krásné harmonické proudění.
Tereza s nezachytitelnou energiií
Byla v dětství zneužitá kamarádem svého otce a když je otec načapal zbil ji a velmi na ni křičel. Ano…na ni. Řekla, že už si dělala odpouštěcí rituály a že pocítila úlevu a odpustila. Kresba a mé pocity však říkaly něco jiného.
Byť Tereza měla hodně dětí a spokojené manželství její energie byla prázdná. Nejdřív nešla vůbec zachytit. Museli jsme terapii odložit o pár dní. Během těchto dní dostala za úkol aby si představila tátu a pořádně mu vynadala, zbila ho, potrestala. Aby na něj vysypala vše, co ji trápilo a bolelo. Moc se jí do toho nechtělo.
Po pár dnech vykazovala kresba krásné napojení a doslova „kundí energii”?. Takový lad, vnitřní síla a „stojím si za sebou”!
Ptala jsem se jí, jak to dokázala a ano, udělala si vztekací rituál. Říkala, že se jí do toho vůbec nechtělo a nešlo jí to. Pak cítila, jak má pevně sevřené čelisti a nejdou povolit a pak…zakřičela a znovu a znovu….Dokázala to tak, že se dostala do bodu letargie, takové to „dejte mi všichni pokoj…” Toto je fáze a časem Tereza musí jít dál až se to samo mění v soucit.
Pokud v sobě máme potlačený vztek a hněv a myslíme si, že už máme odpuštěno, tak to tak ještě nemusí být. Mysl v těchto případech umí nadělat mnoho škody. Říkáme si, proč máme fyzické potíže a nedaří se nám v různých oblastech, když už jsme přece všechno vyterapeutizovali a odpustili. Pouze hlavou. Hlava umí uvést potlačené emoce do téměř latentního stavu, ale je to jako lehce bublající sopka, která si jednoho dne prostor najde.
Trauma z dětství jako klíč
Trauma z dětství nám slouží jako klíč ke spokojenému životu v dospělosti a jeho léčení má své fáze. Odchází několik let, protože je uloženo na mnoha našich energetických tělech.
V této době je nám energií země hodně pomáháno. Bez terapií, pouze uvědomením můžeme vnitřní nelady odevzdat matičce Zemi a skutečně nám bude hodně pomoženo.
Fáze opouštění vzteku při vztekacím rituálu
- Uvědomění si, že ho mám a pustit se se do projevení
- Projevení na nejvyšší míru (stačí v představě, nemusí být nutně na daného člověka)
- Letargie, únava (máte pocit, že to je hotovo, ale je to jak voda těsně před varem)
- Lítost – obrácená strana zloby…tohle ještě není soucit ani konec. V lítosti je ještě ukrytá agrese. Vyjádřit její zbytky.
- Bod nula – ani lítost, ani zlost nic….čas na položení otázky z role tvůrce „Proč jsem si tohle vybral/a?”
- Soucit – přichází sám do volného prostoru, který vznikne vyvztekáním. Úleva, pláč, smích, pochopení.
Zaseknutí v bodě jedna
Protože dnes hodně čteme o seberozvoji a nastavení mysli, zasekneme se v bodě jedna, kdy si umíme obhájit jakýkoliv čin z pozice logiky. Jenže pak máme před sebou ještě dalších 5 nutných fází. Nezapomínejte na to!
2 komentáře. Nechte nové
Tak momentálně jsem v bodě 5.Díky Vendy za tvé články.Martina
Ano, přesně si vybavuji ten báječný pocit, kdy jsem ve svých 33 letech „byla drzá“ na sousedku, seřvala svou mladší sestru, dovolila si nesnášet matku, sestru… Čím víc jsem „zlobila“, tím lépe jsem se cítila. Přišla jsem o 2 vztahy, pořád to bolí. Ale mám sama sebe, se vším, co ke mně patří. Miluji to. Kdykoliv se upřímně naseru, cítím se pak skvěle. Nevadí mi, když se lidé kolem upřímně naserou na mě. I oni na to mají nárok.
Pak tu jsou samozřejmě další pocity, emoce, deprese, další fáze. Ale co se týká hněvu, všem hodným holkám doporučuju naučit se zlobit. Přesně jak to říká Vendy. Děkuji Ti. ❤️