Žena Saň se zpočátku tváří jako milá , rozverná a zábavná dračice. Přitahuje muže tím jak působí vášnivě a inteligentně.Je vtipná, dravá, není s ní nuda a svého partnera umí dostatečně podpírat. Celá se mu žensky otevře, ukáže mu svou ženskost a sílu.
Všeho do času…
Po nějakém čase ovšem její oheň začne podpalovat stín mužových pochybností. Jakoby z něj zcela nenásilně a přirozeně žena vytáhne všechny jeho slabosti a vycítí každičkou malou pochybnost, kterou muž v sobě má. Jeho pochybnost skutečně podpaluje její vnitřní oheň, který chtě nechtě musí vyšlehnout. Někdy šlehá nekontrolovaně, někdy zcela zacíleně a pálí přesně tam kde má. Muž se cítí zrazen, oklamán. Chce zpět tu ženu, kterou poznal. Jenže to je nemožné, pakliže se muž ke svým slabostem nepostaví jako muž, přijme své slabosti, přestává fňukat a volat po maminčině náruči a jde si vstříc a neohroženě za svým cílem. Do té doby Saň stíná svým ohněm hlavy. Muž chce zpět její ženskost a sílu, kterou mu dávala. To byla ovšem ze strany Saňe jen ukázka. Jakoby říkala, takhle se se mnou můžeš mít, pokud se z chlapce stane muž. Pokud ne, dokoj se jinde. Mám pouze oheň, ne mléko. A buď je to oheň vášně nebo ničivý apokalyptický oheň, který v duši muže zanechá nesmazatelnou stopu. Pokud odchází k méně komplikované ženě, je to jednodušší cesta a své klukovské prázdniny si prodlužuje. Pokud zůstává, je neustále podrobován bolestivým zkouškám, které ho posouvají dále v jeho mužství mílovými kroky.
Saň slabosti nepromíjí.
To co Saň dělá není z vnitřní zloby ani nic vědomého. Saň má tak neuvěřitelně vyvinutou anténu na mužství, že každá slabost ji neuvěřitelně bolí a zrazuje a tak šlehá ohnivé plameny, aby muž po jejím boku věděl, jak bolestivé je to pro ni!!! Nekompromisní oko za oko.Nepoddá se muži v něhož nemá důvěru, protože on sám sobě nedůvěřuje. Dokud muž nepřevezme roli Saně na sebe nevyvolá v ní takový pocit bezpečí aby šlehat nemusela, tak je to pro oba tvrdá zkouška. Saň slabosti nepromíjí. Saň je transformuje.
