Plavky mám v kufru, slovník mám nainstalovaný v telefonu, noťas a nabíječky připravené… Snažím se přesvědčit sebe samotnou, že co zapomenu, to nepotřebuju.
Jsem podezřele klidná, což se mi děje jen v případech, kdy jsem vedena něčím vyšším než moji hlavou.
Není nic lepšího, než den před cestou zjistit, že mám špatně uzavřené pojištění a tudíž musím znova zažádat o QR kód, který je už sám o sobě docela adrenalin.
Je pravda, že je to s tím týpkem covidem trochu složitější, to cestování, ale fakt si zatraceně oddechnu, až vystoupím z letadla a paní na Kostě cvakne můj kód a pustí mě do země. To mi pak z potlačovaného stresu vypadnou všechny vlasy a mé doposud zaťaté zuby se rozkutálí po terminálu ?
Jdu tedy dodatlovat do PC posledních šedesát chybějících věcí a pak se v obědové pauze zhroutím na podlahu.
S láskou Vendy
