Kolik z vás věří, že homosexualita je něco, co se nedá ovlivnit, něco s čím se rodíme, stigma, jehož jsme obětí? Já už v to dávno nevěřím, protože sama jsem si v určitém období svého života byla jistá, že jsem homosexuálně orientovaná a dnes jsem šťastná heterosexuálka. Taky protože znám osobně několik případů, jež to tak měly taky. Protože má zkušenost s klienty, homosexuálně, či jakkoli jinak gendrově založenými, je vždy stejná.
Homosexualitu, transexualitu atd.vždy způsobilo nějaké trauma z prenatálu či z ranného dětství. Trauma nemuselo být nutně sexuálního charakteru (ale často bylo). Trauma mohlo způsobit to, že jsme jako malí byli přítomni nebo přímo účastni jinému fyzickému násilí či ohrožení na životě. Naše existence byla ohrožena. Trauma mohla způsobit nadměrná hrubost některého z rodičů nebo naopak jeho nezměrná slabost, kterou jsme neuměli pochopit a ohrožovala nás na životě. Neměli jsme důvěru v naše dva bohy, rodiče, a tudíž jsme byli vydáni na pospas životu, jako opuštěné mládě v noci uprostřed savany.
Co je to nerovnováha polarit?
Každý máme v sobě vše nastaveno duálně. Každičká naše buňka se dělí na plus a mínus. Pokud tyto dvě polarity v důsledku životních zážitků a zkušeností nejsou v rovnováze, odpovídá tomu naše vnější vyjadřování a hmotný svět. Nerovnováhu, kterou vyzařujeme pak vidíme i všude ve světě a v lidech kolem nás. Stejné přitahuje stejné.
Seznámím vás s obecnými nastaveními, které se mohou ještě různě členit, ale pro snažší pochopení nebudu příliš rozvětvovat.
Homosexuální žena
Je to žena, která za svůj život neměla možnost vnímat muže jako rovnocenné partnery. Byla často ponižována, zneužívána, šikanována, či jinak ohrožována na svém fyzickém těle. Druhá varianta je ta, že viděla muže v pozici extrémního slabošství. Táta alkoholik, slaboch, co si nechával maminkou nakálet na hlavu, hysterik, fňukna a neschopa. Jelikož jí byla odebrána možnost cítit bezpečí a lásku v mužově (tátově) náručí, musela si vystačit sama a tudíž její ženská část plně přebrala její mužské části veškerou sílu. To ji sice dovolilo přežít, ale ztratila o muže sexuální zájem. Přitahuje jí „bezpečné” ženské pohlaví, které je velmi podobně zatíženo a navzájem si v bezpečném prostředí mohou vyměňovat role dle libosti. Jednou je táta jedna z nich a pak zase druhá. Takto dokáží být relativně šťastné.
Homosexuální muž
U muže je to stejně, ale…Neměl možnost vnímat ženu, jako Bohyni, ke které by mohl s důvěrou složit uplakané líčko, ale ženy pro něj byly od malička nebezpečné a spíše zdroj výsměchu, hany a hanby. Jako chlapec nemohl plně vyjádřit své emoce a byl od nich odrazován. Jeho citlivost, popřípadě touhy spíše dívčího charakteru byly odsuzovány.
Další případ je, kdy muž mohl mít milující maminku, ale tak moc, že mu brala veškerou jeho integritu a on byl neustále nucen se vymezovat a chránit si vlastní prostor.
Dále mohla být maminka (či jiná ženská autorita) relativně v pořádku, ale otec byl tak moc agresivní a útočný (klidně i jen energeticky!!!), že se malý chlapec zařekl, že takový on nikdy nebude a vystavěl si svou mužskou polaritu na extrémním ideálu a vnitřní síle, iluzorně odlišné od toho, co viděl doma. Tím pádem jeho vnitřní žena zůstala bez síly, protože všechnu kapacitu předala vnitřnímu muži, aby energetické pole splnilo záměr malého chlapce.
Co je viditelné navenek je potlačeno uvnitř
Pamatujte, co je viditelné navenek, to je potlačeno uvnitř. Jestliže jsem muž s prsy a s bříškem nebo např. gay, mám velmi oslabenou vnitřní ženu, mínusovou polaritu a všechnu její sílu převzala polarita mužská. Moje vnitřní žena volá tolik o pozornost a o navrácení síly, že se začne projevovat na mém fyzickém těle a jeho chování.
Jestliže jsem lesbička, moje mužská, plusová polarita je na velmi nízké frekvenci a všechnu její sílu přebrala polarita ženská. Ta se začne projevovat nespokojeností, agresivitou, neschopností plakat nebo projevovat city, protože je teď mužsky zaměřená. A protože je „muž” začnou jí přitahovat ženy a odpuzovat muži. A lesbička je na světě.
Náprava
Náprava j možná pouze pokud daný člověk chce a není se svým zaměřením spokojen. Jinak je to v pořádku a může si zvolí cestu životem, jak je libo. Pokud chce nápravu, je zapotřebí disciplína a chuť se měnit.
Co vnímám jako skutečnou nerovnováhu?
Jak vidíte všechno se to tady na planetě zatím točí kolem muže a ženy. To, že se traduje, že existuje dalších 30 000 jiných pohlaví, že stoupá transgender populace, že je teď mnohem více homosexuálů je proto, že lidská společnost je CELÁ tak nezdravá, že lidé takto orientovaní jen uvádějí do rovnováhy planetární stav. Není divu, že je jich tolik, když v malém procentu heterosexuálních svazků jsou dva lidé skutečně spokojeni, hledají útěchu v úchylných pornografických scénkách v bizarních úchylkách a jiných absurditách. Divíte se ještě, že je na světě teď tolik mladých, u kterých si nejste jisti pohlavím? Kdo z vás je skutečně v harmonii? Pár procent? Dlouhodobě jste si navykli na nerovnováhu. Muži se chovají k ženám jako ke štětkám, ženy k mužům jako k poslíčkům a ňoumům. Tohle je nerovnováha, na kterou jste si příliš zvykli. A tak ji někdo musel přijít vybalancovat. Starejte se o vlastní zdravou sexualitu, pak se dá dohromady i zbytek světa.
11 komentářů. Nechte nové
Určitě myšlenka správným směrem, ale nestačí – např. Chvála, Trapková ukazují na širší – generační perspektivu, stejně tak rodinné konstelace, ve hře jsou větší síly než individuální trauma.
Myslím, že se tu plete homosexuální orientace a homosexuální chování. Za homosexuální orientaci mohou geny. Homosexuální chování je buď přirozený projev homosexuální orientace nebo je to obrana v nehostinném sociálním prostředí, při výchově, vývoji dítěte, mladistvého či jen experimentování s vlastní sexualitou. Homosexuální chování nemusí být nutně spjaté s homosexuální orientací.
Homosexuální orientace je rozhodně záležitost genů a lidé v tomto nejsou v přírodě výjimkou. Homosexualita je jednoznačně potvrzena u 450 zvířecích druhů – opice, lvi, labutě, žirafy, tučníci, delfíni – samci i samice.
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/gen-homosexuality-prenasi-matka.A041107_203258_sexualita_pol
Z důvodů vyššího zájmu o článek rozumím, proč byl zvolen takový titulek. Podle mne by ale bylo férovější přejmenovat článek na „Homosexuální CHOVÁNÍ MŮŽE BÝT jen nerovnováha polarit.“ Pokud si žena či muž se zájmem o stejné pohlaví přečtou článek, budou se domnívat, že případný neúspěch na cestě od homosexuality k heterosexualitě závisí JEN A ČISTĚ na jejich vůli a že je možná VŽDY. Kdo z těch, kteří jsou zmatení a cestu teprve hledají, by také na větu „Náprava je možná pouze pokud daný člověk chce a není se svým zaměřením spokojen.“ opověděl, že je se svým zaměřením spokojen…?
Mě přitahují muži a vždy přitahovali. Přitahují mne mužské rysy, pocit být ve vztahu i v posteli s mužem. Ranné dětství jsem sice měl obtížné, ale právě díky tomu, že u lidí s homosexuální ORIENTACÍ (já) je přitažlivost ke stejnému pohlaví biologicky daná, nemyslím si, že vůle na tom něco změní. To už tu jednou bylo – verbální terapie v podobě vymývaní mozku, těžká sedativa, elektro šoky, obrácení na slepou/zmanipulovanou variantu křesťanské víry. Znáte film Modlitby za Bobbyho? Natočeno podle skutečnosti.
Jednoduše si myslím, že se tu míchají hrušky s jabkama a „geny nevy**čiješ“. Problém, o kterém pojednává článek, se de facto netýká homosexuality, ale sociálních problémů heterosexuámích vztahů, které se pak „řeší“ homosexuálním chováním. To samozřejmě řešení má a to je právě ta vůle, kterou autorka popisuje – vůle člověka se nebát dalšího heterosexuálního vztahu, i když neměl dosud štěstí na kvalitní vztah a vůle pracovat na sobě a na svých emocech tak, aby nebyly pro druhého zraňující. Ale to je společné pro gaye, lesby i heterosexuály.
Jak tedxy rozeznáš homosexualitu od homo chování? Myslím, že pokud je někdo přitahován jiným pohlavím, těžko si řekne „to přejde, to je jen vzorec chování“.
„Homosexuální orientace je rozhodně záležitost genů a lidé v tomto nejsou v přírodě výjimkou.“ – k tomu je třeba dodat, že genetické predispozice spouští raná traumata. „Homosexualita je jednoznačně potvrzena u 450 zvířecích druhů.“ – to neznamená, že je přirozená, i zvířata mají svá traumata a ta se navíc často přenáší z generace na generaci. Tudíž zde o žádné míchání jablek z hruškama nejde.
Myslím, že strejda Google be Vám k tomu velice rychle našel odpověď. Stačí hledat. Překvapuje mě ovšem, že tento rozdíl a vůbec vyšší empirii v tomto tematu nemáte, ale článek, který dává neověřenou alternativu vůči vědeckým aktům zveřejníte.
Slovem homosexualita bývá v přeneseném významu označováno i takzvané homosexuální chování ve smyslu projevu vztahů (namlouvání apod.) nebo soužití mezi osobami stejného pohlaví, včetně užšího pojetí jako pohlavního styku těchto osob, a homosexuální identita jako označení nebo sebepojetí nějakého člověka za homosexuálního, obvykle ve smyslu nositele homosexuální orientace.
Slovo homosexualita je často používáno ve významu, pro tzv. homosexuální chování – například je-li řeč o „trestnosti homosexuality“. Jako homosexuální chování se obvykle označuje orgasmická aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví, a to zpravidla bez ohledu na to, zda je projevem homosexuality jako orientace. Flagrantním příkladem je zástupná homosexualita, vyskytující se příležitostně ve věznicích či jiných stejnopohlavních společnostech. Osoby, které navážou takovýto „zástupný“ homoerotický vztah, se při první příležitosti (například při propuštění na svobodu) vracejí zpět ke své biologicky determinované sexuální orientaci.[14] Dalším motivem pro takové jednání může být finanční prospěch (např. účinkování v pornografickém filmu) a jiné.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Homosexualita
Myslím, že daný člověk to vůbec nemusí řešit, když je s nynějším stavem spokojen. Kdy není, může navštívit odborníka, popovídat si s blízkou kamarádkou/kamarádem.
Pavle, moc děkuji za Tvůj komentář ke článku, dává mi smysl. Je dobré šířit celistvé informace.
Žijeme tedy ve světě polarit, pak, našla jsem v jednom článku:
„Zvláštností přírody je had slepák brahmánský, zastupuje jej ženský rod. Tento druh nezná pojem samec. Samička bez páření je schopna produkovat vajíčka, ze kterých se líhnou zase jen samičky. Navíc jsou přesnou genetickou kopií sebe sama.“
– zdá se mi to ohromně zajímavé, v čem se pak tohle zvířátko vymyká z duálního světa? Co myslíš?
Nevymyká, je dualita sama.
Já už ani nevím, co si o tom myslet a jak si to vysvětlit, já se tedy necítím jako homosexuální žena a ani jako transgender, ani jakékoli jiné/další pohlaví, než že mám ženské pohlavní orgány vnitřní i vnější a zároveň se vnímám jako žena a cítím se dobře ve svém ženském těle, a ač si občas o nějaké ženě řeknu „wow, ta teda je krásná“, tak mě vždy přitahovali a přitahují muži, konkrétně tedy už pár let můj manžel. Zároveň jsem teda ani jsem nikdy geneticky neověřovala, jestli jsem geneticky na pohlavních chromozomech XX nebo jestli třeba nejsem XXY, předpokládám tedy ze jako XY bych měla penis a varlata a né vagínu a vaječníky jako mám. Taky musím říct, že se snažím každou druhou bytost maximáln respektovat a vlastně je mi to v praktickém životě jedno, jakou má orientaci, nebo jestli nemá rozpor mezi svým biologickým pohlavím a genderem, jestli a nic mi do toho vlastně ani není a nemá problém někoho, kdo se narodil jako Adam oslovat Evo. Ale zajímá mě lidské tělo, lidská duše, lidské emoce, ale obecně biologie, genetika atd a ráda bych nabídla svůj rozporuplný a ne zcela jednoznačný a jasný pohled na tuto tématiku. Určitě se pokusím ze své vlastní zvědavosti a k sebeobohacení dohledat studie dokládající tvrzení pana Pavla, zajímá mě ten konkrétní gen a jeho odchylka od „heterosexuálního“ genu, ale taky mě zajímá, v jakém věku se tento gen zkoumá a hledá a dokládá se tak tvrzení „člověk to má geneticky“. Já si dost dlouho myslela, že člověk se nějak založí od vajíčka a spermie a pak se tak narodí, ale pak mi do toho hodili vidle případy, kdy jedno miminko s nějakým předpokladem pro tu či onu vrozenou vadu dle plodovky se tedy narodí hodně specifické (nerada používám slovo odlišné, postižené nebo nenormální) a druhé miminko se stejným předpokladem se narodí bez této vady. V dnešní době se dělají v porodnici hned snad druhý den po porodu i testy na předpoklady pro nějakou alergii, ale i když řeknou nebude mít, tak proč pak holčička má spoustu potravinových alergií a musí jíst jinak, ale druhá, které řekli vysoké riziko, žádnou nemá ? A to mě teď spolu s Vendy i panem Pavlem přivedlo i na myšlenku, že možná ta problematika homosexuality nebude tak, jak jsem si já původně myslela,
tedy že je tak člověk už od vajíčka a vítězné spermie zplozen, že se s tím prostě narodí, je mu to dáno a je to neměnné. Pan Pavel zmiňuje geny a genetiku, ale dneska už je i vědecky dokázáno, že taky existuje něco jako epigenetika a vliv prostředí. A já se ptám a hodím otázku k zamyšlení do placu, proč by to vztaženo i k tomuto tématu a k vlivu prostředí na geny mělo být prostředí pouze jakoby vnější, kdy potrava je zvenku, toxiny jsou z venku, to je jasné. Ale proč by to nemohlo být třeba vnitřní prostředí samotného miminka v bříšku, jak se u maminky cítí a jaké hormony se mu vyplavují do tělíčka, když něco prožívá skrze maminku, proč by nemohlo mít už od pár buněk vliv vnitřní prostředí maminky, ve kterém je miminko +-40 týdnů jako v nálevu. Proč by nemohl mít v neposlední řadě na tento konkrétní gen vliv třeba způsob porodu, kdy se pan doktor-muž zachoval jako manipulativní prase a donutil maminku-ženu a skrze ní i miminko nějakého pohlaví vlastně nedobrovolně přistoupit na vyvolávání nebo třeba umělý oxytocin, nebo porodní asistentka-žena se nezachovala jako ta podporující, milující a přijímající náruč pro matku a tím i dítě, a proč by nemohlo mít vliv na změnu tohoto genu i emoční prostředí po porodu v ranném dětství? A právě tohle mi to propojuje s tím, co říká Vendy, že se třeba i toto prostředí teoreticky může propsat a přepsat do toho konkrétního genu. A právě protože se domnívám, že málokdy a málokdo monitoruje a porovnává, nebo vůbec dokáže monitorovat a porovnávat, tyto genetické změny u konkrétního jedince od početí, přes první, druhý, třetí trimestr, přes porod, přes první jakoby selhání ve svém pohlaví od osoby blízké malému dítěti, až po první projev sexuální orintace a udržování dlouhodobého stavu právě s partnerem nějakého pohlaví (zajímavé by bylo tedy srovnat a doložit vývoj a změnu genů v celém čase u heterosexuála a homosexuála) že právě ani to se mi nezdá až tak nemožné a vede mě to k tomu o tom přemýšlet, ptát se na další názory a právě i vlastní zkušenosti homosexuálů a sledovat i tyto (kromě dalších) Vendulky texty a i její povídání na toto téma. Mám homosexuální přátele a známé a chápu a vidím, že když to někdo takto má či chce mít, tak může být v každou jednu konkrétní chvíli dokonale spokojený po boku partnera stejného pohlaví, já to jako heterosexuální žena zase svedu po boku svého muže. Respektuji to, že to má někdo jinak než já, nijak mně to nevadí, ráda to vysvětluji na přirovnání že „je mi jedno, jestli je člověk bílej s červenýma kytičkama, černej s fialovýma srdíčkama, zelenej s žlutýma puntíkama nebo modrej s růžovýma proužkama, každý si zaslouží být spokojený a šťastný, jak nejlíp dokáže, a každý by měl být respektován a měl by respektovat, a to je celé“. Ale právě proto, že i mezi mými blízkými se najdou lidé, co to mají jinak než já, tak mě to zajímá, ale neznám právě nikoho, kdo má zkušenost jako Vendulka, že to je o vyladění rovnováhy, jakémsi přijetí svých vlastních nebo rodových traumat či zklamání v nějakém pohlaví, a že by se tím pak jednou po jisté práci na seberozvoji shodla ta sexuální orintace (nebo taky gender s biologickým pohlavím a tedy by se dotyčný začal cítit doma ve svém těle) s biologickým pohlavím a dotyčný homosexuál
by právě pak toužil a chtěl si najít sexuálně „kompatibilního“ jedince (a teď se na mě prosím nezlobte, nechci se v žádném případě nikoho dotknout, ale lépe to vystihnout neumím než tímto přirovnáním kompatibilní- asi jako zástrčka do zásuvky).
Když už reagujete na můj první komentář, měla byste být férová a zveřejnit i ten druhý. Zvláště pak, když ve svém pokládáte otázku na mne.
Zajímalo by mě, jak si pak vysvětlujete homosexualitu u některých zvířat? Ty také měly nějaké trauma jako mláďata?