Však ho nech vybrečet, on si zvykne

Panické ataky, strach vyjít z domu, problém udržet stolici, nekontrolovatelný třes, strach ze smrti, silný pocit nedostatečnosti, hluboká neidentifikovatelná nenávist k sobě samému,  somatizování neustálých zdravotních potíží, které nejdou medicínsky podložit…za to všechno může naše emocionální tělo, vnitřní dítě.

Proč tohle dělá?

Má k tomu mnoho důvodů, ale jedním z velmi častých a opomíjených důvodů je před lety velmi propagovaný výchovný trend. Nechat dítě vyplakat v postýlce.

Na toto téma jsem již kdysi napsala článek Vyplakané děti a pojednával o tom jak se dítě cítí a jak takové dětské trauma působí na následné dospělé partnerské vztahy. Na těle a naší psychice se toto zvěrstvo podepisuje mnohem více.

Klienti s těmito problémy bývají často považování za nevyléčitelné, že se s tím musí smířit a jejich ataky jsou brány téměř jako „trend doby”. V psychiatrických ordinacích se to takovými pacienty jen hemží a jejich beznaděj a strach je utlumován léky.

Okamžitá pomoc

Ve chvíli, kdy si uvědomíte (v panickém stavu), že těmito atakami a zdravotními potížemi na vás volá vaše vnitřní dítě a chce vysvobodit, máte okamžitou pomoc. Je vašim úkolem vašemu vnitřnímu dítěti poskytnout oporu, pomoc a náruč. Dát mu najevo, že není samo, že se nemusí bát tmy a že maminka ho miluje, jen uvěřila tomu, že nechat jej takto samotné je výchovná metoda. Když se vám podaří dítě uklidnit (někdy opakovaně), panické ataky začnou slábnout, až zmizí úplně!

Šok pro mysl

Může být pro vás šok, že takto jednoduchým způsobem se lze zbavit něčeho, na čem léta pracujete a na co roky užíváte medikamenty. Věřte však tomu, že když najdete jádro problému a dostanete se sami za sebou do doby, kdy jste takto plakávali, vše se, jako mávnutím kouzelného proutku, okamžitě rozpouští.