Když jsem byla malá, našla jsem na sekretáři v kuchyni dvě velice zajímavé publikace. Jedna byla novinová. Černobílé noviny Nej Report s nahotinkami a erotickými obrázky. Byla jsem nadšená a občas chodila potajmu nakukovat, co že si to tam tatínek (nebo maminka??) prohlížejí.
Druhá publikace mě však zaujala mnohem více. Nepůsobila sice tak silně na mé spodní čakry, ale zarývala se hluboko do srdce. Věděla jsem, že to, co tam čtu, už jsem mnohokrát četla, akorát jsem nevěděla kdy. Slova, co v ní byly jsem důvěrně znala a toužila jsem si vzpomenout. Tou druhou publikací byla malinká kapesní biblička s bočně pozlacenými listy.
Začetla jsem se do modlitbiček a rozhodla jsem se tři hlavní naučit nazpamět. Byly to „Andělíčku, můj strážníčku, Zdrávas Maria a Otčenáš.
Od té doby jsem každý den přistupovala k sekretáři a šprtala nazpaměť tamní kouzelné texty.
Modifikace
Tyto texty mě provázely celý život a pochopila jsem, že jak se člověk posouvá ve svém čakerním systému nahoru, tak jeho modlitby získávají jinou dynamiku i význam. Uchopila jsem drobný systém, který můj modlitební vývoj provázel.
První čakry – prosby a strachy
Když jsem jako dítě načítala oblast prvních čaker, vlastnosti mého rodu, strachy a „naplaveniny” modlila jsem se s prosbami. „Bože, prosím dej ať….přeji si….” Když jsem děkovala, bylo to zjištné a opět strachu plné. „Děkuji ti za vše co mám…” bylo v přeneseném významu „Starej se o mě dále, neopusť mě, nedopřej mi nepohodlí a trýzeň.“
Neměla jsem ráda sebe samu a doufala jsem, že mě „aspoň” miluje Bůh. Věřila jsem, že Bůh je nějaká autorita, někdo kdo vidí mé činy a za ty mě náležitě potrestá, když nebudu hodná. Dnes vím, že Bůh byl pro mě vlastně Ďábel. Trestající pán, podmínečný, nemilosrdný a vesměs krutý.
Prostřední čakra – vděčnost a blaženost
Po dlouhých letech strachů mi došlo, že se bát nemusím a že není nikdo, kdo by mě trestal. Je jen vyšší moc, která nade mnou bdí a pomáhá mi v růstu. Věřila jsem v anděly, bytosti i temné síly, které mi mohou pomoci, ale i uškodit. Již jsem však „znala” nástroje, jak na ně. Začala jsem si připadat mocnější a silnější a Bůh už pro mě nebyl někdo trestající, ale naopak bezpodmínečně milující „tatínek”, který mi jen nechává svobodnou volbu, ale vždy je připraven s otevřenou laskavou náručí, když upadnu. Došlo mi, že já se trestám sama. Ne on. Trestala jsem se pokřiveným myšlením, špatným vyjadřováním „Snad si teď nezlomím nohu…no tak, ještě abych ztratila klíče…a pod.” Všechen ten pomyslný trest vycházel z mého navyklého jednání a já si začala uvědomovat, že to mohu měnit. Začala jsem se stávat tvůrcem své reality.
Srdeční a výše čakry
Ai nevím, kdy se to stalo, ale najednou jsem věděla, že žádný Bůh není. Byl to šok. Věděla jsem, že jsem pouze Já jako součást nekonečného vědomí, vibrace, esence, kterou jsem já a tudíž darující, pečující i trestající jsem stále jen Já! Uviděla jsem všechny ty světy, kterými jsem procházela dříve a bylo mi jasné, že existovaly jen pro tu iluzi a učení, kterým jsem musela projít. Uviděla jsem všechny lidi, kteří jsou mnou a já jsem jimi a celou tu hru, kterou mi zprostředkovávají právě proto, abych se opět stala nekonečným vědomím. Nejen jeho součástí.
Pak se mi okno zavřelo, ale vzpomínka zůstala. Teď vím, na čem neulpívat a jak naložit se životem, protože cokoliv si sama připravím si taky sama sním. Je to bezpečné, úlevné a dospělé.
V průběhu těchto dění se taky měnily mé modlitby a já bych se s vámi ráda podělila o jejich verzi.
Stará verze Otčenáše pro první čakry
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Posvěť se jméno tvé,
Přijď království tvé,
Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na Zemi,
Chléb náš vezdejší, dej nám dnes
A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům
A neuveď nás v pokušení, ale zbývá nás od zlého.
Amen
Verze po vzestoupení do srdce
Stále zanechávám roli Otce, jako nekonečného vědomí. Ne však už trestajícího fousatého tatínka na obláčku:-) „Buď vůle tvá” už není forma prosící malé dívenky o pozornost, ale symbol odevzdání se všemu hmotnému i nehmotnému.
„Chléb náš vezdejší” je symbol hojnosti a prosperity plynoucí z otevřeného srdce.
Otče náš, jenž jsi v našich srdcích
Posvěť se jméno tvé,
Přijď království tvé,
Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na Zemi,
Chléb náš vezdejší, dej nám dnes
A udržuj naše srdce otevřená, na věky věků.
Amen
Modlitba je dnes pro mě dar sama sobě, poděkování sobě za práci a úsilí a vděčné napojení se na svou existenci.
Krásný postup i vám, milovaní.Č
